pátek 19. listopadu 2021

zlatej listopad v Jeseníkách

Musím přiznat, že listopad nepatří k mým oblíbeným měsícům. V říjnu je chladněji, ale pořád to jde (cvičit na zahradě, chodit v mikině, být do šesti venku), takže každý rok propadnu iluzi, že to bude všechno dobrý. Pak přijde listopad a narozeniny mých dvou milovaných (manžela a syna, posílám pusu) a je to v pytli. Tma v pět. Zima. Mrcasení se na pár metrech čtverečních s tříletým klukem. Nevytáhneme paty. Nějaká rýmička. A pořád dokola. Každopádně letos jsem si řekla, že už to nehraju a že prdlajs. Listopad, nelistopad, jedeme.

Házeli jsme očko na jižní destinace se sluníčkem. Logicky. Představuji si, že to asi není jenom náš nápad. Ale nějak to pořád nevycházelo, nebyly pro nás dostatečně levné letenky, chuť naskočit do auta, vlaku… Pocit, jo, to je ono. Ale provětrat už jsme opravdu potřebovali.


Pak se to nějak rychle všechno poskládalo dohromady. Našla jsem úžasnou chatu se saunou v Jeseníkách, napsala jednu esemesku, jestli by nás tam na tam vzali na týden a vyřídila dva hovory a bylo to. Druhý den jsme mohli vyrazit. Sice na pět dní, ale pořád fakt super.


Cesta autem byla dlouhá. Ubytování nádherný (krb a sauna) a mnohem levnější, než v sezóně hlavní.



Fakt jsme si to užili: Koupání v horký vodě v termálech bylo famózní. Venku se z vody valila pára. Vevnitř nás masirovaly bublinky. Matějovi se hodně líbilo na tobogánu. Vylezli jsme odtamtud jako úplně jiný lidi.



Na hřebenu u Pradědu za neuvěřitelnýho ticha a slunce. Dole byla inverze. Nikde nikdo. Vzduch nabytý elektřinou. Takový počasí, který tuší, že za týden začne sněžit a všude bude na několik měsíců metr sněhu. Dokonce jsem si i sama ve společnosti zapadajícího slunce mohla dát desetikilometrový přechod hřebenu. Vzniklo to spontánně a byla to nádhera.



Muzeum poslední ruční výrobny papíru v ČR. Pro mě i Matěje fakt prima.


Saunování, když Matěj usnul. Běhání ven a polívání se hrncema studený vody pod hvězdami a měsícem.


Skvělá ruční pralinkárna.


Najednou jsem byla schopná vidět krásu posledního listí na stromech, mrazivých, tmavých večerů a šedé oblohy. Listopad pro mě roztál a zkrásněl. Promiň, že jsem na tebe tak zahlížela, milej listopade, teď asi tuším, že to bylo spíš brr stereotyp než brr listopad.


Cestování mimo sezónu si mě fakt získalo. Všude příjemně málo lidí (v termálech, na prohlídce, v cukrárně, i na horách), ceny levnější, prožitky pro naši rodinu velký. Takže tuším, že než se oteplí, ještě někam vyrazíme.





Žádné komentáře:

Okomentovat