sobota 3. července 2021

den 2 - Prší

Prší. Pršelo celou noc a ráno tomu není jinak. Normálně, když cestujeme dodávkou, podíváme se na počasí. Když má pršet, cestu odložíme, nebo jedeme někam, kde je slunce.

Sranda je, že před touhle dlouhou cestu jsme to neudělali. Datum bylo daný naším stěhováním. Myslím, že si z toho neseme poučení, že si věci nechceme nechávat tak na knop. (Opustit byt a ze dne na den vyrazit.) Tak uvidíme. :D

Ochomýtáme se opatrně kolem auta. Jsme znova úplný zelenáči s tím, kde co je. Vyspali jsme se dobře. Matěj nám dovolil se prospat až do devíti. Hledám, kde neprší.

Máme štěstí. Sluníčko je přesně tam, kam potřebujeme jet. Za tři dny máme koupený trajekt z Frederikshavnu do Gotteburgu. A ve Frederikshavnu a na severu Dánska hlásí sluníčko dnes i zítra - narozdíl od zbytku Dánska.

Stavíme v Aarhusu a ve sportovním outletu kupujeme Matějovi holínky. Tuším, že je ještě využijeme. Já si je rovnou koupím taky a k tomu nepromokavou bundu a kalhoty v pěkné slevě. Druhý den na cestě, tak akorát na čase.

V Lidlu nakoupíme jenom skromně, na dva dny. Cestou na sever opravdu přestane pršet. Na odpočívadle sušíme věci. Slunce paří a Matěj sedí na nočníku a čte si knížku. 

Zastavujeme kousek od Skagenu (nad Frederikshavnem), na parkovišti v lesíku u písečných dun a pláže. Je to tady pohádkový.

Vojta vyrábí stoleček do auta. Já třídím oblečení. Nechávám v kufru jenom to, co si myslím, že budeme opravdu využívat. Zavazadlo je hned čtvrteční. Všechno ostatní, včetně teplého, zimního, oblečení (ve Švédsku na horách, kdo ví?), ukládám do velké tašky, kterou zastrčíme doprostřed pod postel. Pomalu optimalizujeme. Na tak malém prostoru, chceme mít po ruce jenom to, co opravdu využíváme. To by bylo hezký aplikovat i v bytě, myslím. No třeba se mi poštěstí se v tomhle zlepšit díky cestě. Tady je to nutnost. Matěj zapojuje kabely a mixuje. Svítí sluníčko a je to docela fajn. Vidím ale, že nejsme úplně v pohodě. Jsme takový rozvrkočený a necháme se snadněji rozhodit než obvykle.

V takhle teplým moři jsem se ještě letos nekoupala. Kolem břehu je příjemný šelf. Matěj k moři nechce a hraje si v potoku, kde se ponoří úplně celý a potom běhá a směje se.

Vyhříváme se a užíváme si slunce.

den 1 - O čem je tahle cesta?

Všude kolem mě je mokrá tráva. Obloha i moře jsou jako lesklý myší kožíšek. Je pauza mezid dešti Sedím na karimatce pod stromem. Ptám se sama sebe: O čem je tahle cesta?

Dneska jsme odevzdali klíče od bytu v Aarhusu. Vojta vynosil poslední věci ze sklepa. Na chodníku před domem jsme ještě třídili. Co vzít s sebou a co nechat. Klap. Zavřeli jsme dveře od dodávky a vyrazili se ještě rozloučit s přáteli. Je mi smutno a Aarhus se mi nechce opouštět Přirostl mi k srdci. Hodně. Na křižovatce skočí zelená. Čas nastal, před námi se otevírá cesta.

Oba jsme vyčerpaní. Vojta má za sebou řízení do ČR a zpět, při kterém odstěhoval naše věci. Já mám za sebou pár dlouhých směn s batoletem a vyklízení bytu. Navíc jsme poslední noc trávili u kamarádů, protože v našem bytě se voskovaly podlahy. I když poslední tři dny byly jízda, musím říct, že jsem cítila, že nám štěstí přeje. Všechny možné i nemožné situace nacházely překvapivě hladce svoje řešení. Díky.

Blikne mi hlavou. Cesta je o koupání, přírodě, poznávání, józe, meditaci, bytí spolu, legraci, milování. Je to ale dost tenký led. Cítím to spíš jako příslib. A moc nevím, proč to jako děláme. Bylo nám tady hezky. A máme všechny naše další cíle a aspirace... Začalo mrholit.

Matěj usnul v kočáře s Vojtou při běhu. Jdeme se vykoupat do moře. Vlítnu tam jako vítr. I když studí. Není na co čekat. Občas si říkám, že koupat se ve studeném moři je mnohem jednodušší za horšího počasí. Je jasný, že se to musí udělat rychle.

Jdeme spát. Všichni to hodně potřebujeme.