úterý 18. května 2021

fanfiction HP - Hermiona a Viktor Krum - V knihovně (2)

Do začátku závěrečných zkoušek zbýval týden. Když nepomáhala Harrymu s přípravou na třetí úkol Turnaje tří kouzelnických škol, trávila Hermiona veškerý volný čas v knihovně. Seděla u zdi na svém oblíbeném místě pod velkým vitrážovým oknem, které propouštělo jenom zlomek světla z teplého letního dne venku, a stolek před ní byl zarovnán knihami. Dnešní odpoledne byl stoh tak vysoký, že za ním nebyla vidět. Právě když si opakovala správný postup pro sklízení dýmějových hlíz, profesorka Prýtová na hodině naznačila, že by toto mohlo být náplní praktické části zkoušky a Hermiona, která zaprvé chtěla u zkoušky uspět a za druhé nechtěla mít znovu popálené ruce od hnisu, si jej obzvlášť pečlivě pročítala, ji někdo zlehka položil ruku na rameno. Nadskočila, ale hned zase dosedla zpátky a na tváři se jí rozlil úsměv. Nemusela se otáčet, aby poznala původce toho dotyku.

“To jsem si mohl myslet, že tě najdu tady,” řekl Viktor a naklonil se k Hermioně, aby ji políbil. Vstala, rychle mu polibek vrátila a odtáhla se.

“Za chvíli tady bude tvůj fanklub.”

“Alespoň si budou mít o čem povídat,” nenechal se odradit Viktor a jemně hladil prstem Hermionu po šíji.

Hermiona cítila, jak jí dotyk uvolňuje. “Možná by mi opravdu neuškodila malá přestávka,” pomyslela si a přivřela oči. Viktor se usmál, objal ji a v manévroval je do uličky za vysoký regál plný knih. Hermiona, opřená o Tisíc kouzelnických bylin a hub, zkoumala zblízka Viktorův obličej.

“Jak jde příprava na třetí úkol?”

“Jde to dobře.”

Ticho mezi nimi přerušoval jenom jejich dech. Vzájemně si hleděli do očí a radovali se z přítomnosti toho druhého. Jejich nádechy a výdechy se přirozeně sladily. 

“Chybělas mi,” zašeptal.

“Ty mě taky,” vydechla a nasála jeho typickou vůni, dřeva, famfrpálového dresu, čerstvé trávy a možná nějakého leštidla na košťata. Tahle Famfrpálová vůně Hermionu bůhvíproč uklidňovala. Pomalu se k ní naklonil a zlehka se jazykem dotkl jejích rtů. Hermioně náhle připadalo, že je v knihovně alespoň o deset stupňů víc. Jak laskání pokračovalo, začaly se jí slévat zvuky klokotu knihovny, vlastně přestaly být úplně důležité. Jediné, na čem záleželo bylo, že její ústa hladila motýlí křídla. Velice ráda jim vyšla vstříc, toužila, chtěla se stát jejich součástí, laskat je a cítit srdce, které za nimi tepe.

“Ehm, ehm, ehm,” ozvalo se za jejich zády a najednou jako kdyby někdo zapnul zvuk. Oba hleděli do rozčilené tváře Madame Pinceové. Výmluvně ukázala prstem na východ z knihovny.

Viktor se usmál, políbil Hermionu na čelo a zamumlal směrem k madame Pinceové: “Jistě.” Ve vchodu se málem srazil s hloučkem dívek, které hledaly v brašnách brk a dohadovaly se, jestli mají slavného hráče famfrpálu požádat o autogram. Hermiona se posadila zpátky ke svému stolu a skryla svůj obličej za stoh knih.

Žádné komentáře:

Okomentovat