pondělí 24. srpna 2020

dodávka 2 - potrava pro srdce

Sedím na nejkrásnějším místě na světě. Pode mnou tančí cestička a jako šňůrka se táhne přes zelený kopec až dolů k pláži. Slunce svítí ostrým letním světlem a vítr se dotýká celého mého těla. Poryvy větru jsou vlny a já se koupu na vzduchu.


Na obzoru se do půlkruhu rozprostírá moře. Mohla bych se na něj dívat celý den. Nejmírumilovnější modrá hladina se posouvá a vzdouvá ve směru větru. Občas z vody vyšumí bílá zpěněná perla. A věřte nebo ne právě teď na obzoru přede mnou pluje jedna bílá plachetnice.


Při tomhle pohledu cítím, jak mi moje srdce cosi šeptá. Naslouchám mu, ráda bych se dozvěděla víc. Nechala se jím vést, vypustila ho ze sevření malých smutků, které rychle blednou v porovnání s krásou kolem. Cítím moře vděčnosti, že ji teď můžu vidět. 


Děkuji místům v přírodě, která mluví jazykem mého srdce. Děkuji, že skrze vás můžu slyšet a vnímat lásku, která všechno prostupuje. 


S pokorou a vděčností ráda setrvávám na takových místech. Mám pocit, že jsem tak snadněji ve spojení sama se sebou.


P.S.: Nakonec jsme zůstali do druhého dne.



Žádné komentáře:

Okomentovat