čtvrtek 4. června 2020

deník 28 - nový objev

Skoro každý den chodíme s Matějem kolem malé uličky, na jejímž konci je velký barevný plot. Nikdy jsme se nešli podívat blíž - až předminulý týden. Svítilo slunce a já jsem jakoby mimoděk stočila kočár do uličky. Proč ne? Měli jsme štěstí - cedule na brance naznačovala, že se nejedná o nic soukromého, jak jsem si předtím (nevím proč) myslela. Vzala jsem za kliku, ještě pořád jsem si nebyla úplně jistá, jestli tam můžeme, a uvnitř se nám otevřel ráj.

Uprostřed obří klec s andulkami, potom veliký výběh pro králíky, vlevo kozi. Králici i kozi mají všichni svoje jména, můžeš k nim dovnitř a můžeš je hladit (a králíky i krmit). Po pravé straně jedno dětské hřiště s pískovišti a hračkami na půjčení a s klasickou houpačkou pro batolata. Hurá houpačka! Za ní jsem fakt vděčná. Matěj miluje houpání a v Chotíkově měl svoji a tady se nám zatím tuhle klasickou houpačku nepodařilo objevit - až teď. 

Klouzačky i prolézačky pro menší děti. Všude keříčky a skrýše. Můžeš si tam půjčit malé kolečko nebo zahradní náčiní pro děti. Po pravé straně prolézačky pro větší děti, ohniště, stůl na ping-pong, malé hřiště na basket a na fotbal i s míči. Zároveň tam rostou byliny. Věci mají punc mírné opotřebovanosti, dřevo kam se podíváš, všechno je funkční. Zeptala jsem se babičky s malou vnučkou, zda je v pohodě tam být, a ta mi sdělila, že to je hřiště pro všechny.

Houpala jsem Matěje a usmívala jsem se. Kolik asi suprových věcí máme přímo pod nosem a nevíme o nich? Je krásný, že občas stačí jenom vzít za kliku.

Žádné komentáře:

Okomentovat