středa 22. dubna 2020

Jak se narodil Matěj, příběh našeho domácího porodu


Devátého listopadu v jednu dvacet v noci se nám do náruče narodil syn Matěj. Byl to můj první porod a hned v šestinedělí jsem si zapsala, jak to celé proběhlo. To bylo před rokem a půl. Až do teď jsem se neodvážila dokument otevřít. Narozením našeho prvního syna se pro mě hodně změnilo a mám pocit, že všechno ještě úplně nedoběhlo. Rozhodla jsem se ale teď sdílet náš porodní příběh.

Termín porodu jsem měla vypočítaný na dvanáctého listopadu. Všem, kdo se mě ptali na datum narození miminka, jsem říkala v půlce listopadu. V září jsem se ale na jedné procházce Vojtovi svěřila, že si myslím, že se Matěj narodí kolem sedmého listopadu. Sedmého listopadu jsem si všimla, že mi odtekla hlenová zátka. Zavolala jsem porodní asistentce a ta mi moje přesvědčení potvrdila.

Na Čertově skále u Zbiroha, šestého listopadu

Na porod jsem se poctivě připravovala, považuji ho za jednu z nejdůležitějších událostí v životě. S Vojtou jsme absolvovali dvoudenní Kurz Hypnoporodu od Jemného Zrození, ze kterého jsem pak celé těhotenství čerpala meditace a vizualizace, četla jsem knihy (velice doporučuji např. Orgasmický porod, Hypnoporod) a taky jsem jezdila na konzultace k porodní asistentce. 

Den pokračoval svým běžným rytmem. Při jedné meditaci jsem měla pocit, že vidím postavu ženy, jak sedí naproti mě na karimatce. Byla velikánská, měla velké ruce, břicho i prsa a celou mě objala. Myslím, že tahle matronka, pojmenovala jsem si ji Matka Země, zůstala až úplně do konce porodu.

Moje pozdější ztvárnění vize z meditace před porodem.

Pociťovala jsem zvýšenou únavu a odpoledne jsem prospala. V noci jsem začala cítit slabé vlny. (Víc se mi líbilo myslet slovo vlna než kontrakce. Děloha pracuje tak, že pomocí svalových úponů postupně otevírá děložní hrdlo, jakoby ho tahá nahoru, dělá takovou vlnu.) Vstala jsem, šla do obývacího pokoje a tam jsem opřená o míč vlny prodýchávala. Snažila jsem se zaujímat vertikální polohu, jak nám doporučovali v kurzu a při vlně jsem si představovala, jak k nebi stoupá nafukovací balónek. Ten v mojí vizualizaci pomáhal děloze s otevíráním děložního hrdla. Celý proces byl celkem jemný a nestupňoval se. Po nějaké době jsem se rozhodla, že si půjdu lehnout a spala jsem až do rána.

Druhý den odpoledne jsem opět spala a pak se u nás zastavila porodní asistentka na cestě z Prahy. Prohlídla mě a oznámila mi, že branka děložního hrdla je téměř zpracovaná. Miminko už bylo nachystané v pánvi. “Brzo porodíte,” řekla. “Buď dneska v noci nebo zítra dopoledne,” dodala s úsměvem. Byla jsem hodně překvapená. Z mého pohledu se zatím zas tak moc nedělo. Porodní asistentka odjela domů nakrmit psa a převléknout se.

V pět odpoledne, hned po odjezdu porodní asistentky, jsme vyrazili s Vojtou na malou procházku do lesa, abychom porod podpořili. Při chůzi se začaly znovu pomalu rozjíždět vlny. Každou chvíli jsem zastavovala a prodýchávala novou vlnu. Byla jsem hodně nadšená, že se porod rozbíhá a těšila se na miminko.

Po návratu domů Vojta zatopil v kamnech a udělal mrkvový salát s medem. Vypadalo to, že tentokrát se vlny nezastaví. Rozložili jsme gauč v obýváků a lehli si vedle sebe. Vojta mi předčítal Harryho Pottera. (To mi několik dní předem slíbil - láskyplné gesto, narozdíl ode mě není vůbec fanoušek, zatím nečetl žádnou knihu.) Při vlně jsem se vždycky zvedla do kleku, představovala si balónek a prodýchávala ji. V sedm hodin zavolal Vojta porodní asistentce a domluvili se, že přijede. Porodní asistentka dorazila kolem osmé.

Hodně jsem se smála. Přišlo mi hrozně vtipné, jak Vojta komolí některá jména v knize. Cho Changová jako Cho místo Čo a podobně. Byla jsem docela v euforii. Se záchvatem smíchu vždycky přišla další, intenzivnější vlna. Asi kolem půl desáté jsem se zvedla, že půjdu na záchod a z koupelny už jsem se nevrátila.

V koupelně svítila malá lampička a mě bylo v přítmí dobře. Vlny se stupňovaly. Cítila jsem velkou bolest v křížové kosti. Vojta za mnou přišel a při každé vlně mi uvolňoval křížovou kost třesením. To dost pomáhalo, nevím, co bych bez toho dělala. Mezi vlnami jsem se občas ještě smála, ale bylo mi dost zle. Na chvíli jsem zaujala polohu pánví nahoru a vlny byly slabší. Porodní asistentka mě jemně upozornila, že pro postup porodu potřebujeme jinou polohu. Změnila jsem ji a vlny se zase rozjely. Postupně jsem se dokázala soustředit pouze na jednu věc - musím to nějak zvládnout. To byla moje mantra. V jednu chvíli jsem myslela, že umřu.

Každou vlnu jsem hodně křičela. Porodní asistentka mi radila, ať křik směřuji dolů do hloubky. To mi pomohlo. Cítila jsem, jak se Matěj v břiše odráží. Praskla mi voda a porodní asistentka ji zkontrolovala. Po celou dobu také sledovala srdeční ozvy Matěje pomocí doppleru. Pokud by se jí něco nezdálo, byli jsme připraveni na cestu do porodnice. Matěj byl ale v pohodě a všechno postupovalo dobře.

Začala jsem pociťovat nutkání tlačit. Nejdřív jsem si myslela, že to ještě nemůže být ono, že je příliš brzy. Kdoví proč jsem si myslela, že mi porodní asistentka řekne na kolik cm jsem otevřená a že už mám tlačit. Jako to je vždycky ve filmu. Když jsem se jí mezi vlnami zeptala, usmála se, a řekla mi, že jestli se mi chce tlačit, ať klidně tlačím. 

Záda mě ukrutně bolely. Uvelebila jsem se v poloze na všech čtyřech. Vojta mě podporoval u mojí hlavy, porodní asistentka kontrolovala spodek. Myslím, že Matějovi chvíli trochu bránil lem děložního hrdla. Porodní asistentka ho pomohla odstranit. Tlačila jsem ze všech sil, i když jsem tušila, že miminko může sestoupit krásně samo. Ale zvítězilo to, že jsem se o Matěje bála a chtěla jsem proto, aby už byl venku. Matěj se narodil během dvou vln. Porodní asistentka ho chytla a podala mi ho pod nohama.

Matěj byl na světě. Vojta si sednul do sprchového koutu a plakal. Já jsem se položila do polosedu na něj a v ruce jsem držela Matěje. Matěj byl zcela čistý, měl krásnou barvu kůže a díval se na nás úplně v klidu svýma nádhernýma očima.

Chvíli po porodu.

Bezprostředně po porodu jsem kromě úlevy necítila nic. V hlavě jsem měla prázdno. Do půl hodiny jsem ještě v té stejné poloze porodila placentu. Porodní asistentka ji zkontrolovala, byla v pořádku, neporušená. Vojta přestřihl dotepaný pupečník. 

Osprchovala jsem se a došla si na malou. Všichni jsme se přesunuli zpátky z koupelny do obývacího pokoje na rozložený gauč. Díky přílišnému tlačení jsem si natrhla sliznici poševního vchodu. Porodní asistentka s námi zůstala ještě pár hodin a ošetřila mi poranění. Také udělala první prohlídku Matěje a ukázala mi, jak ho mám přikládat k prsu.


Cítila jsem vděčnost za to, jak krásně porod proběhl a že je Matěj zdravý a šťastný. Ležela jsem na gauči a na sobě jsem měla naše malé miminko Matěje. Zároveň jsem cítila strach, bála jsem se o Matěje a pořád ho kontrolovala, jestli je v pořádku, jestli dýchá. Z hodiny na hodinu jsem přestala být zodpovědná jenom sama za sebe. Vedle gauče hořela svíčka.

Porodní asistentka přijela během dalších tří dní ještě několikrát zkontrolovat mě i Matěje. Druhý den nás také navštívila pediatra, která Matěje prohlídla, a převzala ho do péče. Pediatru jsme nijak speciálně nevybírali, u nás na vesnici byla dostupná pouze jedna. Byla moc milá a k porodu jsem se od ní dozvěděla pouze to, že jsem statečná :-).

První den po porodu.

Porod Matěje byl pro mě nejsilnější zážitek v životě. Od té doby cítím obdiv a úctu ke všem ženám, které porodily. Ať už to proběhlo jakkoliv. Věřím, že všechny porodní příběhy jsou v pořádku a je důležité je sdílet. Možná z nich můžeme načerpat sílu a možná nás přivedou zase o trochu blíž k sobě navzájem.


Žádné komentáře:

Okomentovat