pátek 27. března 2020

deník 26 - s Matějem praktikujem lesní očistu

Před několika dny jsem pocítila jaro do morku kostí. Co se týče počasí byl to určitě pro mě jeden z nejteplejších a nejkrásnějších dní letošního roku. Usadili jsme se s Matějem v lese na malém kouzelném místě mezi mech. Sluneční paprsky hřály a osvětlovaly suché klacíky, šišky a listí. Matěj se držel u mě na klíně a kojil se. Sundala jsem si boty a párkrát se prošla sem a tam. Nikde nikdo nebyl a les působil tak mírumilovně.


Momentálně chodíme do lesa s Matějem každý den. Zjistila jsem, že na mě v současné situaci les působí nebývale hojivě. Mám pocit, že je tam všechno jako obvykle a to mě uklidňuje. Pomáhá mi to vidět, že jsou i jiný věci než epidemie koronaviru. Les se připravuje na jaro.


Zůstáváme u Vojtových rodičů v Chotíkově. Jsem neskonale vděčná za jejich pohostinnost. Samozřejmě sledují zprávy, takže leccos zaslechnu. Občas si i něco přečtu nebo se doptám, abych nebyla úplně mimo (Vojta má přehled :-)). Ale když cítím, že toho je moc, sbalím Matěje a jdeme. 

Myslím, že kdybych vývoj epidemie víc sledovala, musela bych na to pořád myslet. A pak by mi nezbyla energie pro rodinu a na věci ve svým okolí, který ovlivnit můžu. Samozřejmě ji tím nechci ani v nejmenším zlehčovat. Uvidíme, jak se to vyvrbí. Dokud můžeme jít vypustit páru do lesa a ještě nejsme zarostlý mechem, je nám s Matějem hej.

Matěj se prochází po nerovném lesním povrchu. Dojímá mě, když bere do ruky větvičky a šišky a s úžasem je zkoumá.

Žádné komentáře:

Okomentovat