neděle 26. ledna 2020

deník 22 - Samsø v lednovém slunci

Čekali jsme trpělivě na sluníčko a vyplatilo se. Minulý týden v neděli jsme měli to štěstí podívat se na ostrov Samsø, který je kousek na jihovýchod od Aarhusu, za krásného, lednového slunečného dne.
Už cesta trajektem nabízela dechberoucí podívanou na moře třpytící se ve světle paprsků. Jemně zvlněná mořská hladina plná různých modrých a zelených barev přinášela mojí mysli klid, mír a zároveň osvěžení. Ráda se koukám na bílou pěnu tvořící se za lodí, i když je od motoru, líbí se mi jak bílé čepičky postupně mizí až se za nimi voda uzavře.


Tentokrát byl trajekt větší než při našem výletu na Tunø, měl i dětský koutek, ze kterého měl radost Matěj.
Na trajektu s Ilonou, Vojtovou mámou, naši vzácnou návštěvou.

Jako první jsme se jeli podívat na úzký pruh země, který se táhne podél ostrova v jeho východní části. Procházeli jsme se po blyštivých kamenech nejrůznějších tvarů a barev. Ilona sbírala mušle pro svoje dvě vnučky. Matěj spal v kočárku a my jsme se s Vojtou vydali na pouť po kamenech. Fučel vítr, byla nám trochu zima a zároveň jsem vše vnímala v jasných barvách modré oblohy a slunečních paprsků - svět byl jako odkrytý, až se zdál neskutečný. Moře, kameny a sůl na mě působily syrově a zároveň mile a krásně.

U svačinkového stolu jsme se potkali s místní obyvatelkou, zdravotní sestru, která na Samsø žije celý život. Vyprávěla nám, že nikde kolem celého ostrova nejsou stejné kameny. Každý kousek ostrova má svoje specificky tvarované nebo zbarvené kameny. Ona chodí sbírat speciální kameny s dírou na jedno místo kus od jejího domu a jinde na ostrově takové kameny neviděla. Také nám na naši žádost vyprávěla o krásách ostrova a my se podle jejího vyprávění rozhodli, že se dál vydáme na sever.



Tam nás čekalo překvapení, protože jsme se na chvíli ocitli v Irsku nebo Skotsku, alespoň takhle já si představuji, že to tam vypadá. Nahoru a dolů se zdvihaly oblé travnaté kopečky. “Juchů”, zavýskli jsme z čisté radosti a běželi dolů a nahoru po zelené peřince.



Stihli jsme ještě dobrý čaj v místní kavárně, nákup a potom jsme se vydali k majáku. O kousek jsme prošvihli západ slunce, ale viděli jsme krásně zbarvenou oblohu do červena a růžova. Zpátky na trajektu jsme si udělali hostinu z nakoupených potravin a bylo nám dobře.


Žádné komentáře:

Okomentovat