středa 20. listopadu 2019

deník 19 - platíme nejvyšší nájem v našem životě a nábytek máme z ulice

“Bereme skříňku a koberec,” instruuji Vojtu.
“Je to těžký. Počkáš tady s Matějem a já jdu pro auto?” řekne Vojta a zmizí do tmy nedělního večera.
Koberec nám sedí doma pod stolečkem. (Ano, stoleček je taky z ulice.)

Od rána jsme s kočárkem křižovali ulice Aarhusu a hledali vybavení do našeho nového bytu. Cítila jsem se při tom trochu nepatřičně a zároveň mě to hodně bavilo. Venku byla příjemná zima, svítilo sluníčko a za každým rohem mohl čekat nový kus nábytku.
Líbí se mi, že místní dávají nábytek, hračky a někdy i oblečení v pytlích na ulici. Déšť, nedéšť, doma se to dá vždycky usušit. Pokud chcete vybavit byt, stačí se párkrát projít po městě.

My jsme tentokrát neměli štěstí, šli jsme se tedy alespoň zahřát do obchoďáku.

“Hlavně nenápadně,” vtipkoval Vojta, mistr v oboru. A rovnou zavzpomínal, že když sbíral naši bílou šatní skříň, raději se třikrát rozhlédl kolem a vůbec se celkově choval adekvátně situaci.

Vojtův úlovek.

Uvědomila jsem si, že zatímco tady popelím nábytek, zároveň platím nejdražší podnájem ve svým životě (pro nás zvědavé 10 000 DKK měsíčně). Smála jsem se a navzdory všemu ve mě převládal pocit, jako bych měla s kočárkem každou chvíli zajet na šroťák. Ještěže tam seděl Matěj.

Žádné komentáře:

Okomentovat