úterý 22. října 2019

deník 16 - kolem ostrova Tunø

Nejdřív to vypadalo, že bude celou neděli pršet. Předpověď se ale změnila, tak jsme ráno zarezervovali trajekt. A vyrazili na Tunø.


Sice nepršelo, ale obloha byla dramaticky zatažená. Cestu trajektem jsme si moc užili. Hlavně teda tu zpáteční, jelikož jsme měli suché a teplé místo, kde být. Ale nebudu předbíhat.


Líbilo se mi, jak loď víří vodu a nechává za sebou bílou pěnu. Proplouvali jsme hejny medůz, které se vznášeli těsně pod hladinou. Matěj s přehledem i přes kývání plavidla vylézal schody nahoru a dolů. Myslím, že to byla jeho první cesta lodí.





Na ostrově Tunø nemohou jezdit auta. Místní používají k dopravě od trajektu traktory nebo jiná vozítka. Je to docela specifický pohled, který se naskytne, když člověk vystoupí z lodi.


S Vojtou jsme již na lodi vybrali mapu se zábavnou hrou, která nás měla provést kolem celého ostrova, tj. asi osm kilometrů. Hra slibovala, že všichni, kdo odpoví na osm otázek na osmi stanovištích, se mohou v obchodě s potravinami přihlásit o medaili.


Ze začátku vedla cesta příjemnou stezkou mezi keři s bobulemi kolem jemně se vlnícího moře. Šípkové keře, vřes a další barevné keříky, které bohužel nevím, jak se jmenují, mě opravdu oslovily. Přijdou mi nádherné.


Za půlkou cesty, když jsme obcházeli druhou stranu ostrova, začalo hodně fučet a pršet. Podstatně divočejší moře naráželo do útesů. Spěchali jsme, už jsme chtěli být ve vesnici, a přitom jsme narazili na tohle překrásné křoví.


Ve vsi jsme objevili krámek s potravinami a zároveň jsme zjistili, že je to náš jediný úkryt a do odjezdu trajektu zbývá něco přes dvě hodiny. Naštěstí se dalo pobýt ve skromném posezení vedle krámku. V obchodě taky prodávali suché ponožky, takže nám skoro nic nechybělo. Bavili jsme se o svých snech a plánech a bylo to docela fajn. Kdy jindy má člověk dvě hodiny jenom na povídání bez netu a telefonu?


Půl hodiny před odjezdem trajektu jsme se vydali do přístavu a zjistili jsme, že je tam otevřená hospoda. No nic. Ve stánku jsme nakoupili místní voňavou zeleninu a čekali v přístřešku na příjezd lodi. K zemi padaly provazy deště a kolem nás svištěli místní v golfových vozících a smykem zastavovali v přístavišti. Jedna paní dokonce při jízdě celou dobu držela pod paží menšího psa.


Zanedlouho k všeobecné radosti přijela loď. V trajektu vládla sounáležitá atmosféra. Jakoby deštivé počasí dočasně smylo bariéry a neznámí lidé si spolu povídali. Jedno děvče si hrálo s Matějem na schovávanou. Hladila jsem psa a pozorovala, jak se jeho majitelka ohání pletacími jehlicemi.

Žádné komentáře:

Okomentovat