pátek 18. října 2019

deník 14 - podzim v kampusu

Na začátku října jsme se přestěhovali do univerzitního kampusu, do ubytování pro hosty, než si najdeme trvalý podnájem. Celý kampus mi připadá jako velký park. Hodně ráda se s Matějem procházím pod starými stromy, kolem rybníků a budov porostlých břečťanem.


Kampus má teď na podzim speciální kouzlo. Břečťan na budovách mění barvu ze zelené na oranžovou a červenou. Zemi pokrývají závěje křupavých žaludů. Chodíme s Matějem pozorovat racky, kachny a lysky, kterak se nechávají krmit od starších dětí a studentů. Všude je rušno. Měkká záře prosvěcuje kapky vody po dešti. Co chvíli se nějaký strom oklepe a na zem se snáší listí.


Cihlové schody muzea přírodní historie zdobí vydlabané dýně. Matěj miluje lezení po schodech nahoru a dolů kolem dýní. Nahoru a dolů. Vstupenky do muzea prodávají dámy ve velkých černých čarodějnických kloboucích. Děti i dospělí se na Matěje smějí. Najednou svět ztmavne a začne pršet. A na schodech, které nestačily pořádně uschnout, stojí další voda. Všechno se zahalí do jemné šedivé mlhy. Nic není vidět. Všude je klid.




Podzim je pro mě speciální čas. Přijde mi, že po nádherném létě příroda ještě přidá a vymáčkne ze sebe dechberoucí finále. A my dáváme pozor, protože víme, že je to jenom na kratičkou chvíli. Možná nám ta rychlá proměna připomíná, co někde hluboko v sobě všichni víme. Nic není stálé. Vše plyne. Dvakrát nevstoupíme do stejné řeky. Žádný okamžik našeho života se nebude opakovat.


A tak si s Matějem u kachen říkáme, že stojí za to si ty životní okamžíčky s gustem užít.

1 komentář:

  1. Posledni odstavec o podzimu je dechberoucí finale tohoto příspěvku!

    OdpovědětSmazat