neděle 6. října 2019

deník 13 - díky mami - introspekce

Minulý týden byla u nás na návštěvě moje máma Eva. Hodně jsem se na ni těšila a myslím, že jsme si společný čas užili. Jsem ráda, že Matěj měl dalšího dospělýho člověka, který si s ním mohl hrát, že jsme spolu mohli výletovat po městě a u moře a že jsme spolu mohli prostě být.

V půlce návštěvy Evy jsme se stěhovali - což bylo v plánu, mysleli jsme, že ve třech to zvládneme lépe. Taky jsme všichni postupně dostali rýmu a kašel, takže jsme druhou půlku týdne zůstávali doma. A v tomhle běžném provozu to mezi náma zaskřípalo a já se v tom snažila najít nějaký smysl. Nakonec jsem našla a jsem za to zpětně moc ráda. Mám pocit, že vnímám moji mámu víc jaká doopravdy je, než jaká si představuju, že je. Mám pocit, že jsem jí díky tomu blíž.

Eva ukazuje Matějovi jak na selfíčko (nebo naopak?).


Jaká si myslím, že jsem vs. jaká jsem


Téma vnímání rozdílu mezi tím jaká si myslím, že jsem a tím jaká jsem doopravdy mě poslední dobou provází. Mám pocit, že vidím a připouštím si moje stránky, které nejsou tak skvělé. Je to pro mě velice osvobozující pocit. Jakoby mi to, že ty svoje nepopulární vlastnosti nezametám pod koberec nebo je neodháním, přinášelo vnitřní klid. Mám pocit, že víc vnímám celý obraz sebe, který je podle mě blíž pravdě, a to mi přináší mír.

V posledních týdnech jsem tohle celistvější vnímání začala aplikovat nejen sama na sebe ale i na věci kolem mě. A teď díky mojí mámě i na druhé lidi. Je to, jakobych najednou viděla celé šťavnaté jablko něčí osobnosti a nejenom naleštěnou slupku. A musím říct, že zatím se mi ten svět a ty lidi, co vidím, moc líbí. Cítím radost a vděk, že tady na zemi můžu se všema žít.


1 komentář: