pátek 6. září 2019

deník 2 - mezinárodní mámy v Aarhusu

Zrovna jsem se vrátila z herničky pro mezinárodní mámy v Aarhusu. Cítím se osvěžená a plná nových informací. Je to pro mě dobrý pocit, moct si popovídat s někým osobně a nechat si odpovědět na otázky o životě tady. A hlavně je pro mě hřejivé se jenom tak sdílet a vidět, že v tom nejsem sama. Že nejsem jediná máma s malinkým dítětem v cizí zemi a městě, která neumí místní jazyk. Sem si píšu praktické body, které jsem se dozvěděla:
  •           na plavání s dítětem můžu do Spanien public baths
  •           veřejná doprava, jelikož bydlíme v centru, hodí se mi nabít si kartičku a platit za každou jízdu
  •           přidat se do FB skupin mezinárodních matek a podobně
  •           FOF – kurzy Dánštiny zdarma
Herničku koordinovala Ester, maďarka, jejíž manžel taky pracuje na universitě. Byla mi sympatická, řekla bych, že je přesně ten člověk, kterého jsem dneska chtěla a potřebovala potkat. Nápomocná ale ne přechytralá holka. Dokázala se dobře vžít do mojí situace a bylo vidět, že chápe, co asi prožívám a co potřebuji a že si tím taky prošla. Ale nebyla vlezlá, což hodně oceňuji. Víc takových Ester! 

Další máma, se kterou jsem si povídala, byla Kristýna z Estonska, která ale je v Dánsku už deset let – ta byla taky fajn. Potom tam byli ještě holky, jedna z Austrálie a další z Ameriky, ale ty se s náma moc bavit nechtěli. Možná funguje rozdělení na Evropanky (nebo východní Evropanky) a Američanky i mezi mámama. Kamarád Vojta, co byl na Erasmu v Chroninchenu, to pojmenoval jako jinej smysl pro humor. Anebo možná přeháním, no uvidíme…
Hodně se řešila péče o děti, jesle a školky, jak to tady v Dánsku funguje. Je tady běžné, že děti se začnou dávat do jeslí, když jim je jeden rok a mámy jdou do práce. Jesle tady mají všechny podobný režim a člověk si musí zaplatit minimálně třicet hodin týdně (a maximálně padesát). Samozřejmě tam pak to dítě nemusí být třicet hodin, může být i míň, ale mě to stejně přijde jako moc hodin pryč od mámy pro takhle malé děti. No ale i tady to má každá máma jinak – a taky každý dítě je jiný, některým se tam možná může líbit i takhle malým (třeba ve dvou letech…). Nevím, ještě to proberu s kamarádkou Zuzkou, která má v malíku vývojovou psychologii. Koneckonců Dánové jsou jeden z nejšťastnějších národů na světě, tak možná třeba to není zas tak hrozný, jak si myslím.
Naše setkání mezinárodních maminek se konalo v Dokku1 a zase znova oceňuji skvělé prostory pro děti. Příští týden jdu zas.




Žádné komentáře:

Okomentovat